Zvířecí keramika je živější než jiná keramická díla. Většina těchto keramických děl jsou převážně drobné předměty a tato forma práce se blíží životu starověkých lidí, díky čemuž jsou díla živější a mají badatelskou hodnotu. Živočišná keramika se rychle rozvíjela během dynastií Tang a Song a vstoupila do domovů lidí.
Takzvaný zvířecí archetyp odkazuje na zdroj inspirace v procesu tvorby zvířecích keramických plastik, které lze rozdělit do čtyř typů: domácí zvířata, divoká zvířata, sublimovaná zvířata a mytologická zvířata. Podle záznamů v „Příručce porcelánu“ je klasifikace živočišné keramiky rozdělena zhruba do výše uvedených čtyř typů, z nichž jsou nejčastější domácí zvířata a bájná zvířata. Mezi domácí zvířata patří především domácí zvířata chovaná lidmi, jako jsou slepice, kachny, husy, psi, prasata atd. Na zvířecí keramice lidé často připínají radost z úrody a touhu po hmotných věcech. Ve tvarovém provedení mýtických zvířat to odráží touhu lidí po lepším životě a touhu po příznivém rui.
